Starý a dobrý. Jak ho znám. Tak nějak zhodnotil Petr Fiala setkání se Zemanem v ÚVN. Zdvořilý profesor není sám, kdo podlehl iluzi, že smrt na jazyku otočila starcovy mizerné vlastnosti naruby. Omyl. Starý ano, dobrý nikdy. Sotva Moskviči nahodili studený motor, už chrlí škodlivé zplodiny. A hned chce přejet Fialovy ministerské adepty, aniž má k tomu technickou. Které z nich neřekl, ale přes jednoho prý “ nejede vlak“. Že jde o koaličního kandidáta Pirátů na ministra zahraničí Jana Lipavského nebo kandidáta STANu na ministra pro evropské záležitosti prof. Beka je nasnadě. První má totiž problém s Kremlem, s účastí Rusů na Dukovanech, s Babišovými trafikami na ambasádách a zahraniční politiku republiky chce vrátit ke spojencům na Západ. Druhý, coby rektor druhé největší univerzity v zemi, neumožnil prezidentovi přednášet při návštěvě Brna na ekonomicko-správní fakultě a ten jej za to odmítl jmenovat profesorem. Patologická mstivost, kterou před lety vyslala na Pražský hrad Moskva, neúspěšní frustráti a normalizační nostalgici, nemá stále dost a teď je příležitost udělat si dobře podruhé: tohle porno je totiž stokrát víc než prezidentská čumenda na dětské stránky z Alabamy.
Kdyby nestačila propitá játra, mohlo by se konzilium mrknout i na Stockholmský syndrom. Zeman totiž zbožňuje své věznitele: další Putinovy posluhy. Mynář a Nejedlý navázali na nebožtíka Šloufa a nepraktickému, odvěkému lenochovi zajišťují nevídaný privátní servis výměnou za jejich „volnou ruku“ v byznysu s Ruskem, v „privatizaci“ Hradu pro celé famílie a v domácí politice, kde mu vedou ruku pro své vlastní zájmy. Lipavský nebo Bek do nich rozhodně nepatří. A bude-li dědeček hodný, i ten „bungalow“ alias „domeček“, jak říká Zeman stavbě své soukromé patrové vily v Lánech, bude… když budou ruble…
Naivní představa, že by měl být Zeman vděčný za neaktivaci článku 66, že ocení slušnost parlamentu a nebude dělat Fialovi problémy, je zcestná a potvrzuje, že byť si to kdekdo myslí, Zemana nezná. Vím, o čem mluvím. Ruské manýry mu totiž vlezly dávno pod kůži: slušnost má za slabost a slyší jen na sílu. Couvnout není kam. Řešení tu přitom je. Papalášská nenažranost znásobila už tak přemrštěný rozpočet prezidentské kanceláře a jeho seškrtání by byla pro tamní naboby hotová pohroma. Ze dne na den by nebylo na žranice pro kámoše, na trachtace pro příznivce, na grátis jídlo pro rodiny, na vládní letku na Mělník či do Ostravy, na business class do Moskvy a do Pekingu, na šoféry do Osvětiman či pro Lipovskou, na botoxy a nová prsa hradních zlatokopek, na hadříky od Matragi, na „spejšl“ pingly a kuchaře, na ochutnávače, na extra pokoj v „úvéence“, na cigára a na kořalku, na pleny, na chůvu a na domácí péči, na armádu bodyguardů jako v Zimbabwe, na obhájce sprosťáren, na kafíčka se soudci, na pugéty pro Mařenku, pro Alenu, pro Moniku, na věnce pro Žukova…
Na city teď není čas: vyhladovět Zemana i s ansámblem a držet je na jaterní dietě je vedle ústavní stížnosti jediná možnost, jak přimět Hrad šlapat brázdu podle Ústavy, resp. Fialova seznamu a vůle voličů. Bez hladu to nepůjde. I když…Je tu ještě jedna možnost: nebude-li vláda, bude národní pochod na Hrad. Srocení „hyen“, jak Zeman oslovuje občany, kteří mu – chtě nechtě – přispívají na léčení a on je za to uráží. Brzdi, Miloši, brzdi. Nás je víc…
