Apendix Putina vyrazil na výlet. Do Kataru, s pozvánkou pro emíra…bez vědomí, natož pak se souhlasem vlády. Prý z vůle Zemana…říkají podpisu za vinnou klobásu a deci šnapsu. „Běžná pracovní cesta“, mlží honem prezidentská kancelář, když „kancléře“ vyfotil pozorný spolucestující. Že Mynář neletěl do Dauhá nazdařbůh, ale za kšeftem, nebude sen. Proč zrovna on, proč zrovna Katar a proč zrovna teď, kdy se nad Hradem smráká, tušíme. V Kataru je Rusů dost. Když hoří hospody, padají rozsudky, trousí se milosti a Kreml je za vraha, je fofr s prachama.
Je to jak přes kopírák. Starého psa novým kouskům nenaučíš. I v éře Zemana-premiéra vyrazil na výlet jeho poradce Šlouf. Taky na tajňačku, ale za Husajnem, do Iráku. Je v lázních, lhala mi tenkrát ostošest jeho sekretářka. A za tři dny bylo jasno. Zjevně neinformovaný a otřesený vládní mluvčí Rouček přiběhl s novinkou: volali Američané, že agentura AP zveřejnila snímky Šloufa z bagdádské televize. Po boku iráckých papalášů. Z lázní byl… Bagdád. Prý „tajná vládní mise“, žehlil tehdy skandál ohebný úlisa Kmoníček. Jasně že ne: Šlouf tam dojednával kšefty, embargo neembargo.
Teď pohár přetekl. Hrad mění krysaře a škůdci brlohy: není tu bezpečno. Vláda je naštvaná, justice ponížená a sněmovna odhodlaná. Musí být vendeta: mají k ní nástroje. Hraje se vážná hra o jejich tvář a naši důvěru. Zeman není car a my jeho mužici. Je zrádce s ekipou, co tyje z našeho a kašle na zemi. Dál to už nepůjde, nejsme jen voliči. Jsme hlavně občané, o nic míň než Mynář a Babiš. Nás nikdo nešetří. Mynář patří už dávno do vazby. Důvodů je na knihu. Máme vzkaz pro vládu a špičky žalobců: zbavte nás Šarochů a konejte povinnost! I trpělivost má své meze…
